Toxičtí lidé vs. podporující – koho si pustit k sobě a koho ne!

V životě potkáš různé lidi. Někteří tě podpoří, jiní tě stáhnou dolů. Tento článek je o toxických lidech a o těch, kteří tě posouvají vpřed. O těch, kteří ti věří, i když ještě nevěříš sama sobě. A o těch, kteří tvé sny podkopnou dřív, než stihnou vyrůst.

Říkám jim posouvači a posírači. A čím víc tvořím, tím víc je poznávám.

Posouvači

Jsou to ti, kteří ti věří dřív, než uvěříš ty sama sobě.
Nepotřebují tabulky, certifikáty ani lajky.
Vidí tvoje světlo i v chaosu a nepořádku.
A někdy ti připomenou, že právě ten chaos je součást cesty.

Posírači

Mají vždycky něco „k věci“.
Mávnou rukou, když jim něco nadšeně vyprávíš.
Otočí oči v sloup, když se zmíníš o svých snech.
Toxičtí lidé vždycky, ale opravdu vždycky, vědí, jak bys to měla dělat jinak –
i když sami nikdy nic nevytvořili.

Cokoliv, co vybočuje, je ohrožuje.
Nechtějí, abys byla jiná – protože to by znamenalo,
že by museli změnit něco i oni.

Dřív jsem si myslela, že když bude moje práce fakt dobrá, posírači zmizí.
Nezmizí. Jen změní formu. A někdy nosí tvář lidí, od kterých bys to nečekala.

Ale dneska už je poznám. A hlavně – dávám víc prostoru těm druhým.

Dík, posouvači

Nemusíte být nahlas. Někdy stačí jeden komentář,
jedno objetí, jedna věta: „Já ti věřím.“

Mám v životě pár posouvačů a bohu díky za ně.
Jsou mi oporou i vzorem.
Jsou často mladší než já – a o to víc si cením jejich odvahy, píle
a osobní cesty, kterou si nenechají zvrátit.

Jsou důkazem, že věk neurčuje sílu ducha ani čistotu záměru.

Tvoření je křehké

Roste pomalu. Někdy i v tichu.
A právě proto je důležité chránit ho před těmi, kteří přijdou jen ničit.

Takže dík, posouvači.
Za každé povzbuzení, každé sdílení, každé tiché „jen to dělej dál.“

A posírači? No…
I vám dík.
Za to, že mě učíte, komu nenaslouchat.

Máš ve svém okolí posouvače? A co posírače? Napiš mi do komentáře, kdo tě v životě nejvíc ovlivnil – a proč.